V lednu a únoru zahrada často působí neupraveně, prázdně a nehotově. Suché stonky trvalek, spadané listí a holé záhony svádějí k tomu „udělat pořádek“. Právě v tomto období ale může být zásah spíš na škodu než k užitku. Zimní zahrada má svůj vlastní rytmus a smysl, který není na první pohled vidět.
Neuklizeno neznamená zanedbáno
To, co v zimě vypadá jako nepořádek, je ve skutečnosti funkční vrstva ochrany. Suché stonky, zbytky listí i odkvetlé části rostlin chrání půdu před prudkými výkyvy teplot a vysycháním.
Zároveň vytvářejí přirozené mikroklima, které pomáhá půdním organismům přežít období chladu.
Co se stane, když uklidíme příliš brzy
Předčasné uklízení zahrady často vede k narušení povrchu půdy. V zimě je zem těžká, vlhká a snadno se utuží. Každý zásah zbytečně zhoršuje její strukturu.
Odstraněním ochranné vrstvy se navíc zvyšuje riziko vysychání půdy při prvních teplejších dnech.
Zahrada v zimě pracuje jinak
V zimním období se procesy v zahradě zpomalují, ale nezastavují. V půdě stále probíhá rozklad organické hmoty a kořeny reagují na změny teplot.
Zbytečné zásahy v tomto období často řeší spíš náš pocit než skutečnou potřebu zahrady.
Kdy má smysl počkat
Vyčkání s úklidem do doby, kdy se půda začne přirozeně prohřívat a vysychat, umožňuje zahradě plynulý přechod do další sezóny.
Rostliny si samy řeknou, kdy je čas zasáhnout.
Klid jako součást péče
Neuklízení v zimě není rezignace, ale vědomé rozhodnutí. Respektuje přirozené fungování zahrady a dává prostor procesům, které nejsou na první pohled vidět.