Po zimě máme často potřebu „vydezinfikovat všechno“. Skleník působí vlhce, na konstrukci se objevují řasy a půda je tmavá a těžká. Ne vždy je ale radikální zásah to, co prostoru skutečně pomůže. Rozdíl mezi důkladným vyčištěním a chemickou dezinfekcí je větší, než se zdá.
Nejprve mechanické čištění
Většině skleníků prospívá obyčejná voda, kartáč a čas. Odstranění zbytků starých rostlin, omytí konstrukce a vyčištění rohů, kde se drží vlhkost, udělá víc než plošné použití chemie. Zbytky organické hmoty jsou tím, co patogeny skutečně živí.
Kdy má dezinfekce smysl
Pokud se v minulém roce opakovaně objevovaly plísně, padlí nebo výrazný výskyt škůdců, pak má cílený zásah své místo. Nejde ale o to „vystříkat všechno“. Důležitá jsou konkrétní místa – spoje konstrukce, vlhká zákoutí a plochy, kde se problém skutečně držel.
Bez zjevného problému bývá radikální dezinfekce spíš uklidněním našeho pocitu než skutečnou potřebou.
Půda není sterilní médium
Ve skleníku často řešíme i „dezinfekci půdy“. Je dobré si připomenout, že půda je živý systém. Příliš razantní zásah může narušit mikroorganismy, které jsou pro zdravý růst rostlin zásadní. Často stačí půdu provzdušnit, doplnit kompost a odstranit zbytky starých kořenů.
Prevence místo přehnané sterility
Skleník potřebuje především světlo, vzduch a rovnováhu. Dobré větrání a omezení nadměrné vlhkosti bývá účinnější prevencí než opakované dezinfekční zásahy. O tom, jak správně pracovat s prouděním vzduchu a teplotou, pojednává článek Větrání a stínění skleníku – jak zabránit přehřívání.
Rozumný start sezony
Čistý, suchý a vyvětraný skleník je připravený lépe než prostor, který prošel zbytečně radikálním ošetřením. Méně chemie a více pozornosti k detailům bývá spolehlivější cestou k dobré sezoně.