Mnoho lidí, kteří se chtějí chovat ekologicky, začne tím, že přestane používat postřiky. Zahrada pak získá nálepku „bez chemie“. Jenže chemie v zahradě není jen v postřiku proti mšicím. Je i v plastové síťce, v pytli substrátu, v barveném mulči nebo v rašelinovém květináči. A velmi často tam je i ve chvíli, kdy si myslíme, že děláme všechno správně.
Tento článek vysvětluje, co všechno v zahradě může být chemickým zásahem, proč to není vždy poznat a jak se tomu vyhnout – pokud to se zdravou půdou myslíte vážně.
Chemie není jen postřik
Když se řekne „chemie v zahradě“, většina lidí si představí:
-
postřik na mšice
-
herbicid na plevel mezi dlažbou
-
fungicid proti plísni na rajčatech
-
modré granulky hnojiva
To jsou zjevné zásahy. Většinou označené výstražným symbolem, s předepsanou ochranou. Ale existuje mnohem víc skrytých zdrojů chemie, které mají stejně zásadní dopad – jen se méně vidí.
Průmyslové substráty a komposty
I když jsou označeny jako „pro bio pěstování“, většina levných substrátů obsahuje:
-
uměle upravené pH pomocí síranů
-
startovací dávku NPK hnojiva
-
rašelinu – která není toxická, ale pochází z neobnovitelného těženého prostředí
-
stabilizátory, které prodlužují trvanlivost, ale narušují půdní život
Bezpečnější alternativou je vlastní kompost nebo ověřený substrát na přírodní bázi, složený z kompostované kůry nebo zeleného odpadu.
Barvené a chemicky ošetřené mulče
Mulč není jen dekorace – má být součástí půdy. Pokud ale použijete levný barvený mulč z palet nebo stavebního dřeva:
-
často obsahuje zbytky laků, lepidel nebo solí
-
bývá napuštěn inhibitory růstu
-
při rozkladu vylučuje látky škodící půdním mikroorganismům
Skutečný přírodní mulč je vyroben z čisté kůry, dřevní štěpky nebo sena – a půdu nejen zakrývá, ale i živí.
Síťky, textilie a plasty
Netkaná textilie, plastové kryty proti ptákům, silonové síťky kolem keřů – to vše zanechává v zahradě mikroplasty, které se po čase dostávají i do půdy. Nejen že zpomalují dýchání půdy, ale ničí i půdní strukturu a vázají vlhkost v nesprávné vrstvě.
V biozahradě se místo toho používají přírodní materiály: provazy z juty, stínění ze slámy, podložky z dřevité vlny. Pokud textilie používáte, měly by být dočasné – a po sezoně zcela odstranitelné.
„Bezpečné“ přírodní postřiky
Mýdlové roztoky, oleje, výluhy, síra, měď… To všechno se prodává jako ekologická alternativa k chemii. Ale:
-
síra a měď se v půdě hromadí
-
výluhy z česneku nebo cibule ničí i prospěšné organismy
-
draselné mýdlo mění pH půdy a při opakovaném použití vysušuje listy
-
oleje ničí dýchací systém hmyzu – i toho užitečného
Jeden občasný zásah není problém. Ale pokud postřik používáte „preventivně“, neděláte nic jiného než s klasickou chemií – jen s jiným obalem.
Neviditelná chemie: přehnojení dusíkem
Přemíra dusíku – i toho „organického“ – způsobuje přerůstání rostlin, oslabuje jejich odolnost, narušuje půdní mikrobiom a podporuje plísně. Nezáleží na tom, jestli dusík pochází z granulí, hnojiva s certifikací nebo z přehnaného dávkování jíchy.
Půda potřebuje rovnováhu, ne výživu „pro jistotu“. V biozahradě platí: méně je víc.
Shrnutí
Zahrada bez chemie nezačíná zákazem postřiku. Začíná pochopením, co všechno je zásah – a co je opravdu přirozené. Pokud vám jde o půdu, zdraví rostlin i dlouhodobou udržitelnost, dívejte se nejen na etiketu, ale i na princip. Ne vše, co je „přírodní“, je zároveň neškodné. A ne vše, co vypadá ekologicky, do skutečné biozahrady patří.