Japonské zahrady vznikly jako prostor pro ztišení, kontemplaci a vyjádření krajiny v malém měřítku. Jsou protikladem okázalosti – sází na jednoduchost, význam prázdného místa a harmonii přírodních prvků.
Jde o zahradu v duchu „méně je více“, kde každý kámen i mech mají svůj záměr.
Charakteristické prvky japonské zahrady
-
Asymetrická kompozice – nikdy dokonale rovnoměrné
-
Kámen, štěrk, voda, mech, dřevo – základní stavební prvky
-
Důraz na prázdný prostor jako součást celku
-
Miniaturizace přírody – suchá koryta, skalní kompozice, bonsaje
-
Cestičky s nepravidelným rytmem – vedeš krok, ne zrak
Typické rostliny
| Skupina | Vhodné druhy |
|---|---|
| Dřeviny | borovice, javor dlanitolistý, ptačí zob |
| Trvalky | kapradiny, bohyšky, bergénie, kosatce |
| Půdopokryvky | barvínek, pachysandra, mech |
| Trávy | hakonechloa, ostřice |
| Voda | lekníny, puškvorec, blatouch |
Materiály a kompozice
-
Přírodní kámen – velké kusy, nepravidelný tvar, patina
-
Dřevo – surové, přírodní, bez lazur
-
Písek nebo štěrk – v suchých „zen“ zahradách jako symbol vody
-
Mostky, branky, lampy – decentní, kamenné nebo dřevěné
Kde se japonská zahrada uplatní
-
V malém městském prostoru
-
U vodních prvků nebo tichého kouta
-
Jako kontrast k otevřené části zahrady
-
Na severní nebo stinné straně, kde vynikne textura a klid
Tip na závěr
V japonské zahradě není hlavní kvetení, ale kompozice, která působí i v zimě. Prostor dýchá, i když je prázdný – protože krása je v nevyřčeném.
Související články:
Trvalky do stínu – co vysadit tam, kde slunce chybí
Keře do stínu – přehled druhů, které nevyžadují přímé slunce
Trvalky pro svahy a náspy – půdopokryvné a stabilizační druhy