Jak založit vermikompost – kompostování s pomocí žížal

Vermikompostér je ideální řešení pro ty, kdo chtějí kompostovat i bez zahrady – třeba na balkoně, ve sklepě nebo v garáži. Funguje na principu přirozeného rozkladu bioodpadu pomocí kalifornských žížal (Eisenia fetida), které přeměňují organické zbytky na velmi jemný a výživný kompost – takzvaný vermikompost.

Tento způsob kompostování má své výhody i specifika. Pokud ho nastavíte správně, je bez zápachu, bez much a pracuje i v zimě, když klasický kompost zpomaluje. V následujícím článku se dozvíte, jak vermikompostér založit, co do něj patří, a jak pečovat o žížaly tak, aby pracovaly za vás.


Kde vermikompostér založit

Vermikompostér může stát prakticky kdekoliv, kde je stabilní teplota a sucho – typicky v bytě, na chodbě, ve sklepě, na krytém balkoně nebo v nevytápěné komoře. Ideální teplota pro žížaly je mezi 15–25 °C. Teplota pod 5 °C nebo nad 30 °C už je pro ně stresující.

K dispozici jsou různé varianty kompostérů – od jednoduchých plastových boxů až po vícepatrové systémy s odtokem a víkem. Důležité je, aby nádoba měla:

  • dobré větrání (otvory ve víku nebo stěnách)

  • odvod přebytečné tekutiny (tzv. žížalí čaj)

  • těsné víko proti ovocným muškám

Pokud si kompostér vyrábíte sami, můžete použít plastový box s víkem a provrtanými otvory. Na dno přijde drenážní vrstva z kartonu nebo kokosového vlákna, která pomáhá udržet rovnováhu vlhkosti.


Jaké žížaly použít

Ne každá žížala se hodí. V přírodě najdeme různé druhy, ale pro vermikompostování se osvědčily hlavně žížaly hnojní – Eisenia fetida, které:

  • rychle se množí

  • zpracují velké množství organické hmoty

  • zvládnou život v omezeném prostoru

  • přirozeně se stahují tam, kde je potrava

Počet na začátku není tak důležitý jako pravidelnost krmení. Stačí přibližně 500–1000 jedinců, kteří se postupně rozmnoží.


Co do vermikompostéru patří

Stejně jako v běžném kompostu, i tady platí výběrovost. Do vermikompostu patří:

  • slupky z ovoce a zeleniny (nakrájené na menší kousky)

  • kávová sedlina a čajové sáčky (bez plastu)

  • jemně natrhaný karton a nebělené papírové ubrousky

  • vaječné skořápky (rozdrcené)

K zajištění dobré struktury je dobré přidávat jemný mulč nebo přírodní materiál, který pomáhá s provzdušněním.

Nepatří sem citrusy ve velkém množství, cibule, maso, tuky, mléčné výrobky, zbytky jídel a chemicky ošetřené slupky. Žížaly nesnášejí ostré pachy a kyselé prostředí.


Jak často „krmit“ a co sledovat

Žížaly krmte pravidelně, ale s mírou – malou hrst odpadu obden úplně postačí. Pokud se organický materiál hromadí a zůstává netknutý, zpomalte. Ideálně přidávejte směs dusíkatého a uhlíkatého materiálu – podobně jako v klasickém kompostu.

Sledujte:

  • vůni – nesmí být cítit hniloba, spíš vlhká zem

  • vlhkost – když je hmota suchá, přidejte lehce vodu

  • přítomnost mušek – pokud se objeví, zakryjte čerstvé zbytky kouskem kartonu nebo listím

Vermikompostér se dá „řídit“ podle toho, jak se žížaly chovají. Když jsou aktivní v horní vrstvě, vše je v pořádku. Když zmizí do hloubky nebo přestanou jíst, je někde problém.


Jak využít vermikompost

Hotový vermikompost má tmavou, drobivou strukturu a je extrémně bohatý na živiny i mikrobiální život. Používá se:

  • při výsadbě pokojových rostlin nebo sazenic

  • jako příměs do zahradních substrátů

  • pro zálivku v podobě „žížalího čaje“ – tekutiny z kompostéru zředěné vodou

  • k posílení půdy v truhlících nebo pařeništích

Vermikompost není objemný, ale koncentrovaný – proto se používá spíš v menším množství a na menších plochách.


Tip na závěr

Vermikompostér je ideální způsob, jak kompostovat i bez zahrady. Navíc vám pomůže pochopit fungování přírody v malém měřítku – a ukáže, že odpad může být skutečně výživou. I malá komunita žížal zvládne zpracovat podstatnou část domácího bioodpadu a přetvořit ho v něco, co má skutečnou hodnotu.


Související články:

👉 Zpět na přehled témat