Vermikompostér je ideální řešení pro ty, kdo chtějí kompostovat i bez zahrady – třeba na balkoně, ve sklepě nebo v garáži. Funguje na principu přirozeného rozkladu bioodpadu pomocí kalifornských žížal (Eisenia fetida), které přeměňují organické zbytky na velmi jemný a výživný kompost – takzvaný vermikompost.
Tento způsob kompostování má své výhody i specifika. Pokud ho nastavíte správně, je bez zápachu, bez much a pracuje i v zimě, když klasický kompost zpomaluje. V následujícím článku se dozvíte, jak vermikompostér založit, co do něj patří, a jak pečovat o žížaly tak, aby pracovaly za vás.
Kde vermikompostér založit
Vermikompostér může stát prakticky kdekoliv, kde je stabilní teplota a sucho – typicky v bytě, na chodbě, ve sklepě, na krytém balkoně nebo v nevytápěné komoře. Ideální teplota pro žížaly je mezi 15–25 °C. Teplota pod 5 °C nebo nad 30 °C už je pro ně stresující.
K dispozici jsou různé varianty kompostérů – od jednoduchých plastových boxů až po vícepatrové systémy s odtokem a víkem. Důležité je, aby nádoba měla:
-
dobré větrání (otvory ve víku nebo stěnách)
-
odvod přebytečné tekutiny (tzv. žížalí čaj)
-
těsné víko proti ovocným muškám
Pokud si kompostér vyrábíte sami, můžete použít plastový box s víkem a provrtanými otvory. Na dno přijde drenážní vrstva z kartonu nebo kokosového vlákna, která pomáhá udržet rovnováhu vlhkosti.
Jaké žížaly použít
Ne každá žížala se hodí. V přírodě najdeme různé druhy, ale pro vermikompostování se osvědčily hlavně žížaly hnojní – Eisenia fetida, které:
-
rychle se množí
-
zpracují velké množství organické hmoty
-
zvládnou život v omezeném prostoru
-
přirozeně se stahují tam, kde je potrava
Počet na začátku není tak důležitý jako pravidelnost krmení. Stačí přibližně 500–1000 jedinců, kteří se postupně rozmnoží.
Co do vermikompostéru patří
Stejně jako v běžném kompostu, i tady platí výběrovost. Do vermikompostu patří:
-
slupky z ovoce a zeleniny (nakrájené na menší kousky)
-
kávová sedlina a čajové sáčky (bez plastu)
-
jemně natrhaný karton a nebělené papírové ubrousky
-
vaječné skořápky (rozdrcené)
K zajištění dobré struktury je dobré přidávat jemný mulč nebo přírodní materiál, který pomáhá s provzdušněním.
Nepatří sem citrusy ve velkém množství, cibule, maso, tuky, mléčné výrobky, zbytky jídel a chemicky ošetřené slupky. Žížaly nesnášejí ostré pachy a kyselé prostředí.
Jak často „krmit“ a co sledovat
Žížaly krmte pravidelně, ale s mírou – malou hrst odpadu obden úplně postačí. Pokud se organický materiál hromadí a zůstává netknutý, zpomalte. Ideálně přidávejte směs dusíkatého a uhlíkatého materiálu – podobně jako v klasickém kompostu.
Sledujte:
-
vůni – nesmí být cítit hniloba, spíš vlhká zem
-
vlhkost – když je hmota suchá, přidejte lehce vodu
-
přítomnost mušek – pokud se objeví, zakryjte čerstvé zbytky kouskem kartonu nebo listím
Vermikompostér se dá „řídit“ podle toho, jak se žížaly chovají. Když jsou aktivní v horní vrstvě, vše je v pořádku. Když zmizí do hloubky nebo přestanou jíst, je někde problém.
Jak využít vermikompost
Hotový vermikompost má tmavou, drobivou strukturu a je extrémně bohatý na živiny i mikrobiální život. Používá se:
-
při výsadbě pokojových rostlin nebo sazenic
-
jako příměs do zahradních substrátů
-
pro zálivku v podobě „žížalího čaje“ – tekutiny z kompostéru zředěné vodou
-
k posílení půdy v truhlících nebo pařeništích
Vermikompost není objemný, ale koncentrovaný – proto se používá spíš v menším množství a na menších plochách.
Tip na závěr
Vermikompostér je ideální způsob, jak kompostovat i bez zahrady. Navíc vám pomůže pochopit fungování přírody v malém měřítku – a ukáže, že odpad může být skutečně výživou. I malá komunita žížal zvládne zpracovat podstatnou část domácího bioodpadu a přetvořit ho v něco, co má skutečnou hodnotu.